Program:
Nyelv:

Jíl (Matlock, 1970)

p-y křivka pro jíly podle Matlocka pro statické zatížení je znázorněna na obr. 1.

Obr. 1: p-y křivka jíl (Matlock, 1970)

Vstupní parametry pro určení křivky jsou

d [m] – průměr piloty

z [m] – hloubka pod povrchem terénu

γ [kN/m3] – objemová tíha zeminy

cu [kPa] – neodvodněná smyková pevnost zeminy

ε50 – poměrná deformace odpovídající poloviční hodnotě odporu zeminy pu

J - empirický součinitel (zpravidla hodnota 0,5)

Vztažná hodnota deformace y50 je dána vztahem

Mezní hodnota odporu zeminy pu se určí jako menší z hodnot

Parabolická část křivky je popsána vztahem

Je vidět, že křivka daná vztahem (3) dosahuje mezní hodnoty odporu zeminy pu pro deformaci y=8y50. Dále má křivka konstantní hodnotu pu.

Tato p-y křivka má i svou variantu pro cyklické zatížení. Její tvar je zachycen na Obr. 2.

Obr. 2: p-y křivka jíl (Matlock, 1970) pro cyklické zatížení

Hodnota mezního odporu zeminy je pro tuto variantu křivky redukována na 0.72pu.

Je vidět, že křivka daná vztahem (3) dosahuje hodnoty p=0.72pu přibližně pro deformaci y=3y50.

Dále je definována přechodová hloubka zr, která stanovuje rozhraní mezi dvěma typy průběhu. Pro hloubky menší než zr křivka po dosažení hodnoty p=0.72pu lineárně klesá a pro hodnotu y=15y50 dosahuje mezní hodnoty 0,72puz/zr. Pro hloubky větší než zr nabývá křivka konstantní hodnoty p=0.72pu hned po jejím dosažení. Tento průběh je znázorněn na Obr. 2.

Přechodová hloubka zr je dána vztahem

Próbálja ki a GEO5 szoftvert.
Ingyenesen!